Hrad a zámek Zábřeh

Na místě dnešního zámku stávala původně tvrz přístupná jen ze strany od města. Byla umístěna na vysutém ostrohu nad údolím Moravské Sázavy a sloužila k ochraně významné obchodní cesty z Čech na Moravu.

Pravděpodobně za Šternberků a Kravařů byla tvrz ve druhé polovině 14. století podstatně rozšířena, takže je možné v této době již hovořit o hradu. Další z majitelů zábřežského hradu - Tunklové - z něj hodlali vybudovat své hlavní rodové sídlo. Právě do období tunklovské nadvlády zřejmě spadá přestavba a rozšíření zábřežského hradu. K obraně hradní komplex kruhového půdorysu sloužila dodnes dochovaná mohutná hradba dosahující tloušťky tří metrů. Přístup od města chránil hradní příkop zaniklý při pozdějších úpravách.

Pozdněgotickou přestavbu dnes připomíná pískovcový reliéf s rodovým erbem Tunklů a letopočtem 1478 umístěný v průjezdu zámku.

Do stavební historie zábřežského panského sídla se výrazně zapsali i Boskovicové, kteří jej ve druhé polovině 16. století renesančně přestavěli. Především Jan z Boskovic si zdejší kraj oblíbil a často sem zajížděl i se svojí manželkou, pro níž dal vedle zámku vybudovat překrásnou renesanční zahradu.

Nástupci Boskoviců Ladislavu Velenovi ze Žerotína byl po bitvě na Bílé hoře jako veliteli stavovského vojska zabaven veškerý majetek a konfiskované zábřežské panství se stalo součástí rozsáhlého majetku knížecího rodu Lichtenštejnů. V jejich držení zůstalo více než dvě stě roků. V letech 1727–1732 bylo přistavěno severní patrové barokní křídlo, a zábřežský zámek tak získal svoji nynější podobu.

V roce 1849 zámek odkoupilo město a bývalé panské sídlo se natrvalo změnilo na kanceláře státních úřadů.

158